Čertík má výstižné jméno.
Byl prý nejslabší z velkého vrhu, měl se k světu, a tak to  prostě zvládl.
Teď už má po kastraci a nabírá sil.
Jako jeden z mála králíků se rád chová ... a nechá si líbit všechno možné, jen když si ho někdo všímá. Je velice přítulný a má velký temperament, ale nestalo se, že by někoho kousl. Jen mě občas štípe do nohou - to asi když nejsem dost rychlá se snídaní pro něj a má hlad.
Je ochotný si kdykoliv hrát - třeba i o půlnoci, kdyby panička třeba nemohla spát, nebojí se ani cizích lidí.



Čertík maličký, po přinesení.

 
Kontroluje mě při práci a čeká až mu pustím zprávy. Na opěradle pohovky vydrží docela dlouho.




Bez zaváhání skočí na židli.

Po kastraci se mu trošku změnila povaha. Dalo by se říct, že dává přednost Zlatěnce, se Zuzičkou se snesou, ale pokud se dostane před pokoj, kde bydlí Vikina, dokáže sedět na rohožce a tesknit. Za chviličku by se samozřejmě porvali, ale to zřejmě už pozapomněl. Viki z druhé strany škrábe na dveře.

Byl uspán 4.2.2010 kvůli zauzlení střev.